Dobrodružná cesta za ovocnou šťávou

Oficiálně bude letos čtvrtý ročník cideru, druhý ročník vína z přetížené chrupky a bůh ví co ještě. Každopádně přišel čas na skutečný lis, protože dělat soudek na asi-čtyřlitrovém ručním lisu neni žádnej med, to teda fakt né.

Po kratším výzkumu v internetových fórech jsem se rozhodl pro jeden absurdně drahý, německý, hobby lis. Vyzkoušíme, uvidíme. Tohle je deníček cesty za lisem.

 15.1.2013

Na webu firmy procházím nabídku a objednávám, protože v českých obchodech mi konkrétní značka nebo typ chybí. S poštovným se smiřuju, kdybych tam vyrazil autem, nebylo by to levnější.

Firma mi odpovídá, že by mi velice ráda posloužila, ale ČR má výhradního distributora, s čímž nemůžou nic dělat (WTF?). Možnost doručit zboží na hranice s ČR je nezajímá. Dostávám adresu a telefon.

22.1.2013

Posílám žádost o informace na daný e-mail.

Přichází odpověď, že "všechno bude na webu do 2 týdnů, pokud chci vědět něco konkrétního, mám napsat a hned mi odpoví."

Odpovídám s přesnou specifikací (z "informace o ceně lisů" se stala "informace o ceně lisu velikosti x") a těším se na odpověď.

Mnohem později 2013

Na webu ZMIZELY informace o prodeji lisů, ceník se neobjevil, telefon nikdo nezvedá.

Začínám se poohlížet jinde.

Květen 2013

Našel jsem obchod, co ty samé lisy vozí také, pravděpodobně přes Rakousko, volám s požadavkem na informaci o možnostech dodání, je mi řečeno, že teď neví, zeptají se šéfa, odpoví mi hned jak se vrátí - za týden.

Po čtrnácti dnech volám znovu a stav je stejný, ozvou se mi za tři týdny.

Červenec 2013

Nikdo se neozval, ale po dalším telefonátu jsem byl alespoň odkázán přímo na majitele obchodu, který mi po dotazu odpověděl od srdce "jestli jsem se nezbláznil, že tohle je sezónní zboží, které mi dovezou nejdřív v srpnu," pochopitelně s dodatkem, že se mi sami ozvou.

Srpen 2013

Po několika urgencích a velice rozmazaných oznámeních o "jednáních s partnerem" jsem se rozhodl poohlédnout jinde.

Což vedlo k:

Září 2013

Lis je doma jako na koni.

 Tak trochu mám dojem, že jsem narazil na "prodejce na mýtince", ale co, hlavně že to dopadlo. Vypadá to, že zrovna tahle cesta bude veselejší, než se zprvu zdálo...

Bio či nebio, toť otázka

Hipsteři a jídlo nacisti by nedali ani krok bez biodynamického vína, přírodního cideru nebo piva z dvacetilitrové mikrošarže. Běžný Franta uživatel by přísahal na polosladké víno ze supermarketu, ať už Sklepmistra nebo něco pěkného s medailemi a nápisem Krist, Hort nebo Templář. A při debatě se oba tábory navzájem označují jako snobi nebo hloupí spotřebitelé, krása, ne?

Osobně nejsem vášnivým zastáncem ani jednoho směru. Začal jsem jako chemik, čistě z toho důvodu, že okolí vyrábí víno způsobem - šplícháme hodně, síříme už v kádi, přelisujeme aspoň na třikrát a sypeme cokoli s nápisem BS nebo Erbsloh. Na zahradě podobně - proč použít posekanou trávu, když můžu koupit tunu mulčovačky, proč se zajímat proč to neroste, když to můžu polít pěti nablýskanýma lahvičkama z Obi. Tenhle přístup jsem si vyzkoušel několikrát a defakto z čehokoli jsem vyrobil STEJNOU univerzální šumivou kvasinkiádu.

Pokračoval jsem z extrému do extrému, takže přišlo období nežerunicconenibio s obrovským rozčarováním. Komunita na mne působí elitářsky a mnohdy neuvěřitelně dogmaticky. Přičemž občasné pokusy o dotazy byly odbyty slovy "takhle to má být", ovšem že bez vysvětlení proč by něco zoxidovaného, kalného a mimo standardní škálu mělo být v pořádku.

Skončil jsem někde na pomezí. Chemikálie šly do koše a na zahradě jedeme stylem pokus-omyl. Měsíc ovšem ignorujem. Ale nic mě netěší víc než vidět, že výsledky pokaždé dopadají jinak, ale ne katastrofálně. I přes to, "že to tak nejde, protože to tak nikdo nedělá".

Jak šel čas s ciderem

Pocházím z Valašska, kde výroba domácího alkoholu byla celkem běžná, slivovice samozřejmě. Sledování bublání kvasu bylo tak nějak normální, stejně jako zabijačky a uzení klobás, jen něco vlastního v Praze pořád chybělo. Zabijačka spíš ne. Slivovice bez švestek není úplně nejjednodušší a o vínu bez vinice jsem naposled četl v Bibli. Volba tedy padla na zahradu na chatě plnou jablek.

Poslední dva roky jsou znázorněny na následujícím obrázku.

 

První cider na cirka pětilitrovém lisu, rozdrcený kusem klacku byl … ehm … svůj, ale co, na vaření dobrý.

Intermezzo se odehrálo s chrupkou, která se vine po zadní stěně domu. Když už nemůžu říct nic, tak to aspoň bylo oranžové a chutnalo jen o trochu líp než standardní Templářské.

Poslední cider se týden maceroval na slupkách, pak se na stejném miniaturním lisu vylisoval, aby zoxidoval po spontánním vykvašení. Takhle jsem se dlouho nestyděl, ale co, vonělo to po jabkách a bez jakéhokoli pokusu o stabilizaci z toho v pravidelných intervalech byl buď krásný perlivý ocet nebo výrazná limonáda, tvrdá jak kámen. Na ochutnávku domácích ciderů vyšla zrovna ta první fáze…

Nu což, letos pojedem dál - zase spontánně, tentokrát v soudku, s kratší macerací a lis už je na cestě z Říše, protože strávit dva dny crcánim s jablečným bahýnkem v garáži nehodlám. Držte palec.

Neodolatelné nutkání oživit blog po letech nečinnosti bylo vyslyšeno. Předpokládám, že to bude skřípat jako každý můj pokus cokoli publikovat v dosahu internetových anonymů, ale aspoň si nebudu nadávat, že jsem to nezkusil. Ptáte se na téma? Primárně bych si chtěl zaznamenávat příběhy o domácí výrobě fermentovaných nápojů, aneb jak posledních pár let przním cider a víno. Pět let starý web se zdá jako to správné místo k popisu neumělých pokusů, omylů a šťastných i smutných chvil. A navíc je to asi jediné místo, které snese stylistickou úroveň žáka základní školy. Držte mi palec.

Nemám co říct, ani napsat

Ale to nic nemění na tom, že mám svojí stránku, heč!