Pokud to letos
vyjde, budem asi nejšťastnější sajdraři na světě. Nepočítaje anabázi
s lisem se letos kazilo co mohlo.
Jabka
Na zahrádce byly dva
druhy jablek, trochu červivé a trochu shnilé nebo kyselé a bez vůně. To se
naštěstí dalo opravit pomocí sadu u Litoměřic a chtěný poměr třetiny
dezertních, třetiny kyselých, třetiny kožnatých někde na půl cesty a ještě k
tomu aspoň trochu zralých se podařilo dodržet.
Drcení
Drtička se naštěstí
nezhroutila, ale protože doma nejsou prostory pro skladování, prakticky hned po
převozu se začalo drtit a ukládat do kádí. Po nadrcení 500l, 2 * 350l a jednou
150l jsme je polili přirozeně kvasícím moštem z předchozího týdne. Lisovat jsme
chtěli po jednom až třech dnech.
Sudy
Jeden pěkný český
výrobce sudů mi loni řekl "voláte mimo sezónu, nic vám nedodám dřív než za
rok", letos jsem se dozvěděl: "voláte v sezóně, nic vám nedodám dřív
než za rok." Trochu čára přes rozpočet, ale dobrý, lis byl pěkným poučením,
volám do obchodu, že prej jestli mi nedaj nějaký použitý sudy. A voni že prej
jo. Že prej když se jim ozvu do čtvrtka, byla středa, že prej mi do čtrnácti
dnů dovezou co potřebuju. Tak jsem objednal tři použité bordeaux sudy. Od
největšího výrobce v oblasti, dodává i prakticky všem premier cru. Dmul jsem se
pejchou jak budu moct machrovat, že mám dříví, na který potenciálně kadily
octomilky v Latouru. Chyba. Jak velká chyba. Týden po domluveném termínu byl
kontakt nedostupný, po čtrnácti dnech "zapomněl, že jede na dovolenou a
neví jaký je stav". Po měsíci jsem měl doma tunu nadrcených jablek a od
obchodu se dozvěděl, že "sudy v továrně nemají". Hysterie dostoupila
vrcholu a s náladou pod psa jsem se jal shánět alternativní řešení - Ondra - DĚKUJU - nabídl svoji kameninu, ale
do používané garáže se pár set kilo nehnutelné hlíny nehodí. Naštěstí se
podařilo koupit za levno nerezové kádě. Hosana.
Lisování
Díky cirka
dvoutýdennímu ležení drti se stalo co se tak nějak čekalo, místo kvasícího
džusu jsme do nerezových plechovek lisovali kvasící pyré. Bylo toho o 200 litrů
míň a to, že by se to dalo pálit mi došlo, až když hodovala všechna zvířátka na
kompostu. Ale co, chybama se člověk učí, žejo.
Zrání
Když jsme všechno
konečně nalili do plechovek, zašpuntovali a nechali svému osudu, zkusil jsem
poslední zoufalý pokus - objednat použité sudy v Burgundsku (z vinařství Louis
Latour) přes Německou firmu. Světe div se, ale doba od objednání, přes platbu
až po dodání byla kratší než pět dní. Bohužel ani to nebyl úplně ten
nejšťastnější konec, při kvašení se objevila výrazná sirka, takže následovalo
stočení výrazně žluté tekutiny, velké provzdušnění a lehké zasíření po pár
dnech v sudech.
A dál?
Teď máme pár
demijohnů s ostrou jablečnou vůní i kyselinou, sud s elegantním tělem a
sajdrovou příchutí a jeden sud, který působí nudně. Po všech těch peripetiích
jsem rád, že to vypadá lépe než loni a už začínáme myslet na závěrečnou kupáž.
Jen příští rok to bude doufám trochu jednodušší.