Sudy, lisování a mnozí další problémové

Pokud to letos vyjde, budem asi nejšťastnější sajdraři na světě. Nepočítaje anabázi s lisem se  letos kazilo co mohlo.

Jabka

Na zahrádce byly dva druhy jablek, trochu červivé a trochu shnilé nebo kyselé a bez vůně. To se naštěstí dalo opravit pomocí sadu u Litoměřic a chtěný poměr třetiny dezertních, třetiny kyselých, třetiny kožnatých někde na půl cesty a ještě k tomu aspoň trochu zralých se podařilo dodržet.

Drcení

Drtička se naštěstí nezhroutila, ale protože doma nejsou prostory pro skladování, prakticky hned po převozu se začalo drtit a ukládat do kádí. Po nadrcení 500l, 2 * 350l a jednou 150l jsme je polili přirozeně kvasícím moštem z předchozího týdne. Lisovat jsme chtěli po jednom až třech dnech.

Sudy

Jeden pěkný český výrobce sudů mi loni řekl "voláte mimo sezónu, nic vám nedodám dřív než za rok", letos jsem se dozvěděl: "voláte v sezóně, nic vám nedodám dřív než za rok." Trochu čára přes rozpočet, ale dobrý, lis byl pěkným poučením, volám do obchodu, že prej jestli mi nedaj nějaký použitý sudy. A voni že prej jo. Že prej když se jim ozvu do čtvrtka, byla středa, že prej mi do čtrnácti dnů dovezou co potřebuju. Tak jsem objednal tři použité bordeaux sudy. Od největšího výrobce v oblasti, dodává i prakticky všem premier cru. Dmul jsem se pejchou jak budu moct machrovat, že mám dříví, na který potenciálně kadily octomilky v Latouru. Chyba. Jak velká chyba. Týden po domluveném termínu byl kontakt nedostupný, po čtrnácti dnech "zapomněl, že jede na dovolenou a neví jaký je stav". Po měsíci jsem měl doma tunu nadrcených jablek a od obchodu se dozvěděl, že "sudy v továrně nemají". Hysterie dostoupila vrcholu a s náladou pod psa jsem se jal shánět alternativní řešení - Ondra - DĚKUJU - nabídl svoji kameninu, ale do používané garáže se pár set kilo nehnutelné hlíny nehodí. Naštěstí se podařilo koupit za levno nerezové kádě. Hosana.

Lisování

Díky cirka dvoutýdennímu ležení drti se stalo co se tak nějak čekalo, místo kvasícího džusu jsme do nerezových plechovek lisovali kvasící pyré. Bylo toho o 200 litrů míň a to, že by se to dalo pálit mi došlo, až když hodovala všechna zvířátka na kompostu. Ale co, chybama se člověk učí, žejo.

Zrání

Když jsme všechno konečně nalili do plechovek, zašpuntovali a nechali svému osudu, zkusil jsem poslední zoufalý pokus - objednat použité sudy v Burgundsku (z vinařství Louis Latour) přes Německou firmu. Světe div se, ale doba od objednání, přes platbu až po dodání byla kratší než pět dní. Bohužel ani to nebyl úplně ten nejšťastnější konec, při kvašení se objevila výrazná sirka, takže následovalo stočení výrazně žluté tekutiny, velké provzdušnění a lehké zasíření po pár dnech v sudech.

A dál?

Teď máme pár demijohnů s ostrou jablečnou vůní i kyselinou, sud s elegantním tělem a sajdrovou příchutí a jeden sud, který působí nudně. Po všech těch peripetiích jsem rád, že to vypadá lépe než loni a už začínáme myslet na závěrečnou kupáž. Jen příští rok to bude doufám trochu jednodušší.